Proč nepřijmout aktuální novelu Autorského zákona § 23 – vysvětlení
Vážené poslankyně, vážení poslanci,
s napětím jsme očekávali, jak dopadne hlasování ve věci novely autorského zákona, a proto jsme velmi bedlivě naslouchali debatě k tomuto tématu, která proběhla minulou středu v odpoledních hodinách.
S lítostí musíme konstatovat, že na této debatě zazněla celá řada nepravd a mýtů, které bychom rádi uvedli na pravou míru. Proto jsme si dovolili ze zápisu citovat některé úryvky a přidat k nim stručné a jasné vysvětlení.
Nepravdy, které zazněly v debatě
o aktuální novele autorského zákona § 23
Senátor
ZDENĚK NYTRA
“Z našeho pohledu tedy existuje de facto duplicitní poplatek. Jednou už kolektivní správci autorských děl tento poplatek zaplaceno dostali a potažmo jejich prostřednictvím i autoři.
Není to v žádném případě útok na autory a umělce, jak jsem zaznamenal ve sdělovacích prostředcích. Tito si zaslouží být za užití svých děl správně ohodnoceni. Ale jakou logiku má zaplacení za jedno a totéž dvakrát?”
Vysvětlení
Autor, umělec ani producent není vyplácen při vzniku nahrávky. Základním principem je, že se odměna hradí až při užití díla a je tudíž přímo úměrná úspěšnosti nahrávky. Je zcela proti smyslu autorského zákona přenášet odpovědnost za hrazení odměny z jednoho uživatele na druhého (v tomto případě z provozovatele veřejné produkce na vysílatele).
Je to stejně absurdní, jako kdyby cena licence za veřejnou produkci byla součástí ceny CD (což by zdražilo cenu CD pro všechny uživatele bez ohledu, zda jej užívají jen k soukromým účelům). Hradit odměnu má ten, kdo reálně užívá předměty autorskoprávní ochrany. Vysílatel hradí odměnu jen za vysílání, provozovatel veřejné produkce platí za licenci k veřejnému provozování.
Senátor
ZDENĚK NYTRA
“Na druhou stranu existuje rozhodnutí Ústavního soudu ve prospěch provozovatele provozovny, v tomto případě konkrétně cykloprodejny. Existuje i judikatura Evropského soudního dvora, opět ve prospěch provozovatele, v tomto případě zubaře.”
Vysvětlení
Ústavní soud rozhodl, že v nalézacím řízení je potřeba vždy zkoumat, zda skutečně dochází ke sdělování veřejnosti (a nikoli např. způsobem, že hudbu neslyší než zaměstnanec provozovny). Ústavní soud se zabýval jen otázkou spravedlivého procesu, a ne výkladem autorského práva. Znění § 23 není s touto judikaturou v rozporu.
Výjimka, která se týká ordinací, je obsažena v § 23. SDEU uvedl, že tato výjimka je v rozporu s právem EU (C-351/12) a Senát ji chce navzdory tomu ještě rozšířit.
Poslankyně
LENKA KOZLOVÁ
“Žádný z nich ekonomicky neprofituje z užití tohoto díla. To znamená, že autoři nejsou kráceni na svých právech. Ráda bych ještě k tomu řekla, že nedojde tedy k omezení práv autorů, jelikož provozovatel dílo nezpřístupňuje s cílem jeho finančního zhodnocení, ale pouze jako doprovodný efekt. V praxi poplatky musí platit například již zmiňovaná kadeřnice, která má ve své provozovně puštěné rádio a v podstatě ho má puštěné spíš sama pro sebe, než pro návštěvníky. Proto nám tedy přijde nesmyslné zatěžovat ji další finanční dávkou, kterou musí platit, i když vlastně člověk, který navštíví provozovnu, už platí poplatky jinde.”
Vysvětlení
Pro toto vysvětlení jsme si dovolili uvést konkrétní příklad:
Uvažujme, že naše kadeřnice má malou provozovnu na okraji Prahy. Měsíčně odvádí za Rádio odměnu v úhrnné částce 514,19 Kč (za všechny kolektivní správce). Tato sazba již zahrnuje dva reproduktory. Průměrná cena služeb v kadeřnickém salonu v Praze činí za jednoduché ostříhání, bez barvení či dalších procedur přibližně stejnou, ne-li vyšší částku. Kadeřnice tak na pokrytí této odměny spotřebuje cca půl hodiny až hodinu své práce (ošetření jednoho zákazníka), přičemž hudbu poslouchá 8-10 hodin denně, 5 dnů v týdnu (cca 200 hodin měsíčně).
Tato odměna je dle platných sazebníků rozdělena mezi desítku skupin nositelů práv (autoři hudby, autoři textu, výkonné umělce, výrobce zvuku, výrobce zvuku a obrazu, mistry zvuku a kostýmní výtvarníky, scénáristy a režiséry).
Poslanec
JIŘÍ BLÁHA
“Je rozhodné to, že OSA hospodaří s miliardou, která neskončí u těch, kteří ta díla vytvořili.”
Vysvětlení
Za rok 2017 rozúčtoval OSA autorské odměny 147 831 autorům z celého světa za 705 124 skladeb. Autorské odměny zaslal OSA autorům do 99 zemí světa.
Průměrná režie na pokrytí nákladů OSA činí 14,50 %, to znamená, že z každých vybraných 100 Kč, jde 85,50 Kč autorovi.
Režijní srážka INTERGRAM na financování výkonu kolektivní správy činí 14 %, tj. obdobně, jako je tomu u OSA. Vybrané odměny jsou každoročně rozúčtovány mezi téměř 100 000 umělců a výrobců, jejichž výkony a záznamy byly užity.
Nejsou to tedy peníze agentur nebo kolektivních správců, ale autorů a interpretů a dalších umělců. Agentury jako OSA nebo INTERGRAM negenerují zisk.
Poslanec
PETR PÁVEK
“Mně na tom vadí to, že se opomíjejí správci těch děl, to jsou ti paraziti, to jsou ti, kteří vybírají neuvěřitelné peníze ze všech stran, kteří šidí ty umělce. Jsou to ti umělci, kteří by se měli postavit tomu způsobu, jakým jsou v podstatě zneužíváni a okrádáni těmi správci kolektivních děl. To je ten problém, to nejsou ti živnostníci a provozovatelé těch malých provozoven. To jsou tyhlety pijavice, které si prolobovaly zákon, které lobují i dneska, které prostě manipulují ty umělce, aby vystupovali proti tomu senátnímu návrhu.”
Vysvětlení
Organizace kolektivní správy (OSA, INTERGRAM) byly založeny samotnými nositeli práv (autory, interprety, výrobci atd.) a jejich činnost je financována nositeli práv prostřednictvím režijních srážek z jejich odměn (viz výše). Kolektivní správci nestojí v opozici k nositelům práv, naopak hájí jejich zájmy v rámci mantinelů autorského zákona.
Poslanec
IVAN BARTOŠ
“Zatímco když se podíváte na server třeba Band Zone, kde jsou amatérské kapely – kterých je daleko víc než prominentních špičkových umělců, kteří mají přístup třeba do televize, kteří lobují, kteří jsou nejvíc slyšet – tak ty naopak z tohoto žádným způsobem nebenefitují.”
Vysvětlení
Pro začínající autory a interprety naopak mohou být příjmy z kolektivní správy jejich práv hlavním zdrojem příjmů, bez kterých by se jejich tvůrčí kariéra vůbec nemohla rozvíjet.
Poslanec
IVAN BARTOŠ
„My jsme řešili, že když má někdo vystavená rádia jako dekoraci v hospodě, tak po něm vyděrači z OSA, potažmo z jiných organizací, z Intergramu chtějí zaplatit za každý přístroj, byť není zapojený.“
Vysvětlení
Pokud nedochází k užití hudby, nelze vybírat odměnu.
Poslanec
JIŘÍ BLÁHA
“A rozhodně zastávám názor, že bychom měli okleštit tu cestu od toho poplatníka k tomu autorovi. Nemůžou ty peníze ve většině zůstat v těch agenturách.”
Vysvětlení
Pokud nebudou tato práva spravována kolektivně, byl by takový uživatel povinnen uzavírat licenční smlouvy s každým nositelem zvlášť a to by ho jistě zahltilo natolik, že by mu nezbyl čas na provozování živnosti.
Poslanec
JAKUB MICHÁLEK
“Vážené kolegyně, vážení kolegové, tento návrh zákona není o tom, jestli budeme uznávat, nebo neuznávat duševní vlastnictví, nebo autorské právo. To tady uznáváme všichni. Tento návrh zákona je o zaměstnaneckých rádiích a televizkách a o tom, že za zaměstnanecká rádia a televizky se musí odvádět poplatky OSA, Intergramu. Všichni jsme dostali dopisy samozřejmě od lobbistů Intergramu, kteří tady už dvacet let lobbují, a proto ten zákon v České republice je prostě tak rigidní jako jeden z nejhorších zákonů. Tenhle ten zákon je o železářstvích, o zubních lékařích. Tenhle ten zákon je o té paní na recepci, která sedí dole, která tam má puštěnou televizi a dívá se na TV Barrandov, a za tuhle tu televizi se musí odvádět poplatek OSA.”
Vysvětlení
Umělci a autoři jsou také živnostníci a není důvod, proč upřednostňovat jednu skupinu živnostníků na úkor té druhé. Umělci nikoho nenutí k poslechu svých písní, ale pokud k tomu dochází, mají právo na odměnu. Obohacení nemusí být vždy kvantifikováno penězi, obohacení může být i duševní povahy. Je třeba položit si otázku obráceně: Za jakým účelem pouští i malí podnikatelé ve svých obchodech hudbu, když to pro ně nemá žádný význam?
Poslanec
VÁCLAV KLAUS
„Dobrý večer. Dovolil bych si, a ne už tedy poprvé i s těmi vodáky, souhlasit s Piráty, protože já obecně jsem pro svobodu jednotlivce jsem pro co nejmenší stát, ale když už se něco dělá, tak ať to dělá stát. Třeba v Norsku naprosto odsuzuji, že odebírání dětí řídí soukromá společnost Barnevernet, protože to kdyžtak má dělat státní sociálka, když se někdo nestará o děti. A zrovna tak, když se něco vybírá pod zákonem, tak to má dělat stát a já prostě odmítám soukromé daně. Jako ředitel školy jsem se stal několikrát takřka objektem vydírání, že máme ples, kde bude hrát školní kapela, nějací študáci a teď tam na mne vymáhali nějaké seznamy a poplatky a podobné věci. Myslím si, že ten krok nebo svět už je tak posunutý, že ta senátní verze je v pořádku, že se máme těch živnostníků skutečně zastat, těch např. holičů a pekařů a dalších, kterým tam hraje rádio. Toto bych k tomu asi rád řekl. Děkuji.“
Vysvětlení
Je třeba podotknout, že se v tomto případě nejedná o agenturní činnost, ale o výkon kolektivní správy. Tu z logiky věci nemůže vykonávat stát, protože stát není správcem soukromého majetku. Institut kolektivního správce je detailně popsán v autorském zákoně, ke své činnosti musí disponovat pověřením Ministerstva Kultury ČR a podléhá neustálému dohledu ze stran dohledových orgánů ČR.
K problematice licencování škol pak OSA i INTERGRAM uvádějí:
Ve valné většině se jedná o udělení licence k doprovodným akcím škol, jako jsou plesy a podobně.
Poslanec
JAKUB MICHÁLEK
“Já se musím omluvit, ale mně přijde opravdu neadekvátní, jakým způsobem tady vláda hájí svoje vládní předlohy. I vystoupení paní předsedkyně petičního výboru jaksi neuvedlo reálné argumenty, pouze paní předsedkyně přednesla petici několika členů OSA.”
Vysvětlení
Petici zorganizoval Svaz autorů a interpretů (SAI) s Hereckou asociací (HA), nikoli OSA nebo INTERGRAM. Podepsalo ji na 1 900 osobností převážně z řad umělců a autorů, mezi nimi např. Marek Vašut, Gabriela Osvaldová, Klára Melíšková, Vojtěch Dyk, Karel Šíp, Leona Machálková a mnoho dalších.
Závěrem bychom vám chtěli nabídnout pomocnou ruku při vysvětlení a pochopení této problematiky. V případě jakýchkoliv dotazů nás neváhejte kontaktovat na:
Jiří Vondráček – předseda Svazu autorů a interpretů (SAI)
603 143 772
mmstudio@centrum.cz
Jakub Nový – místopředseda Svazu autorů a interpretů (SAI)
777 902 708
jakub.novy@gmail.com
